Prosinec 2008

Monika

26. prosince 2008 v 14:23 | Lucík
Moniko, Vánoce jsou už za dveřmi, co plánuješ?
Na Vánoce plánuju Ježíška. Do 22. prosince každý den pracuju, tak budou takové hektické.

Budeš je slavit v Praze?
Ano, budu je slavit v Praze.

V období kolem Vánoc jsou lidé ochotnější pomáhat druhým a angažovat se v dobročinných projektech. Co ty, zabýváš se charitou?

Je mi velkým potěšením, že jsem už několik let tváří akce Avon pochod proti rakovině prsu, kterou každoročně pořádá firma Avon. Během pochodu se prodávají různé předměty, jako jsou medvídci nebo hroši - já mám dokonce svůj předmět, hodinky -, a výtěžek jde na boj s touto zákeřnou chorobou. Také mě oslovila Lilian Sarah Fischerová, abych zazpívala na jejím charitativním vánočním koncertu. Moc se na to těším. Dělám takových akcí spousty. Zpívala jsem pro Terezu Maxovou, Vendulu Svobodovou a mnoho dalších. Je to tak, že když mě někdo osloví kvůli charitě a já mám volno, ráda to přijmu. Pokud je ovšem ta organizace opravdu důvěryhodná.

Patříš mezi naše uznávané zpěvačky, od kolika let zpíváš?

Zpívám odmalička. Ke zpívání mě vedl především můj děda, který je velmi muzikální. Jako malá jsem chodila do sboru, jak školního, tak i do Kühnova dětského.

Co nebo kdo měl zásadní vliv na to, že ses začala věnovat zpěvu? Touha po slávě, nebo třeba nějaká konkrétní osoba z tvého okolí?

Určitě můj děda, který krásně zpívá a hraje na kytaru. Zpívala jsem s ním, nebo sama pořád. A strašně mě bavilo koukat na zpěváky v televizi a sledovat hudební pořady, i když kdysi jich tolik nebylo. O víkendu jsem se na ně vždycky koukala a byla jsem fascinovaná. Zpívat, to byl můj dětský sen.

Kdo je tvůj pěvecký vzor?

Když jsem byla mladší, měla jsem mnoho pěveckých vzorů. Momentálně klasický vzor nemám. Ale obdivuju Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou nebo Karla Gotta a spoustu dalších. Jsou to umělci, kteří tu nejsou týden nebo deset let, ale třeba i třicet let a za tu dobu neztratili nejen svůj um, ale hlavně energii, chuť a pokoru, a proto je obdivuju.

Máš nějaké hudební vzdělání?
Bohužel nemám. Dokonce neumím ani noty. Všechno se učím jen podle sluchu. Taky chodím na hodiny zpěvu k panu profesorovi Eduardu Klezlovi, který je v tomto ohledu výjimečný.

Jak se staráš o své hlasivky?
Ježíšmarjá (smích), špatně. Za poslední roky se divím, že mi hlasivky ještě fungujou. Moc jim nepomáhám - kouřím cigarety, chodím pozdě spát a také hodně pracuju a mluvím, tím je taky unavuju. Ale občas jim dopřeju i klid a cucám vincentkový bonbony, ty jsou super.

Podporovala tě ve tvé kariéře rodina? Jak se rodiče tvářili na to, když jsi jim řekla, že se chceš stát zpěvačkou?

Musím říct, že naši na začátku moc nechtěli, abych zpívala. Říkali mi, že je to super koníček, který dělám jen při škole. Nikdy nechtěli, abych se tím někdy živila. Ale u mě to přerostlo v úžasnou touhu, které jsem se nevzdala. Maminku velice dlouhou dobu také mrzelo, že jsem nešla studovat vysokou školu. Mám střední hotelovou školu, tak v to doufala. Chtěla, abych měla nějaké "normální" povolání. Je pravda, že zpívám od roku 1993 a opravdu dařit se mi začalo až v roce 2002. Zpětně nechápu, kde jsem brala víru, že se to někdy změní. Ale teď jsem ráda, že jsem to vydržela.

Působíš především v muzikálech, v jakých představeních tě můžeme momentálně vidět?
V současnosti účinkuju v muzikálech Tři mušketýři, Kleopatra, Adéla ještě nevečeřela (nazpívala jsem masožravou Adélu) a v činohře Lumíra Olšovského Den na zkoušku. Momentálně zkouším ještě další dva muzikály, Monu Lisu a obnoveného Draculu.

Jak se těšíš na to, že budeš opět hrát v Draculovi?

Těším se na to strašně moc, byl to můj první muzikál. Dostala jsem se do něj přes konkurz. Tenkrát jsem vůbec netušila, co muzikál obnáší, byla to pro mě velká škola. Bylo mi osmnáct let. Nikdy by mě tehdy nenapadlo, že muzikály budou jednou můj způsob vyjádření a vlastně i láskou. Dracula je pro mě neuvěřitelná nostalgie a zodpovědnost. A je to také vůbec poprvé, co jsem si o roli sama řekla. Když jsem se totiž dozvěděla, že se Dracula bude hrát, a navíc v Divadle Hybernia, kde účinkuju, řekla jsem si, že tam musím být.

Novou desku nechystáš?
Novou desku chystám už dva roky. Dokonce mám už i dvě písně. Pokud to půjde tímhle tempem, za deset let bude kompletní CD. Je to prostě tím, že několik let hraju v mnoha projektech a nestíhám to. Chci se na desku hodně soustředit a na to mi bohužel nezbývá čas ani energie. Třeba příští rok, uvidíme.

Prozradíš nám i něco o svém soukromém životě? Jsi v současné době zadaná, máš přítele?
Zamilovaná a vlastně ani zadaná nejsem. Ale mám opravdového přítele do nepohody, který mi moc pomohl, když jsem prožívala špatné období. Je to úžasný kytarista Vítek Fiala.

To špatné období se týkalo tvého otce?
Ano. Každý máme nějakou třináctou komnatu, do které nechceme nikoho pouštět. To, že se část mých problémů, které se bohužel táhnou léta, dostala na veřejnost, mi bylo a je velmi nepříjemné. Na druhé straně mi to vlastně pomohlo, protože už alespoň nemusím nic skrývat. Se svým otcem se nebavím pomalu dva roky a už ani nechci. Mně i celé mé rodině tak ublížil a ubližuje, že nad tím zůstává rozum stát. A to jen proto, že máma podala po 35 letech žádost o rozvod, k čemuž měla pádné důvody. Divím se, že to všechno vydržela tak dlouho. Já bych odešla dávno. Asi tušila, co bude následovat, tak čekala a tiše trpěla, až budeme s bráchou velký. A i tak je to, co nám táta dělá, pro nás těžký. Jenom doufám, že jednou bude klid.

V bulváru se psalo, že živíš celou rodinu, co je na tom pravdy?

Nezlob se, ale koho živím, nebo neživím, ti nepovím, protože to je jen moje věc. Když máš někoho rád, tak mu i rád pomáháš, ne?

Dobře, změňme téma. Koho ze showbyznysu máš nejraději?
Jsou to lidi, co jsem už vyjmenovala. Moc si vážím Karla Gotta. Už mi také dvakrát předával Skokana roku na Slavících a já si toho strašně cením, protože až nikdo nebude vědět, kdo je Monika Absolonová, všichni budou stále vědět, kdo je Karel Gott, a já budu moct říct, že tenhle člověk mi dvakrát předával cenu. Proto se musím přiznat, že v dnešní době nerozumím tomu, že když si otevřu bulvární časopis či noviny, je tam tolik ,,hvězd"! Možná to i hvězdy jsou, ale vůbec nevím, v jakém oboru.

Jsi velmi štíhlá, jak si udržuješ postavu?
No, štíhlá... Když byla premiéra Kleopatry, měla jsem ještě o osm kilo méně, ale to bylo tím, že jsem se rozváděla a bylo hodně práce.

Sportuješ, chodíš někam pravidelně cvičit?
Momentálně to nestíhám. Ale v létě jsem chodila k Milanu Mendovi, což je úžasný trenér. Znám ho už několik let, protože je to kamarád mého mladšího bratra.

Poslední dobou mnoho žen, a nejen těch slavných, trpí kvůli touze po štíhlé linii poruchami příjmu potravy - anorexií, bulimií...

Myslím si, že to je hrůzostrašný. Já sama bych nejíst nevydržela, protože jídlo miluju. A kdybych propadla bulimii a musela zvracet, tak by mi toho jídla bylo líto. Doba, ve které momentálně žijeme, je velice hektická, sobecká a povrchní. Zbytečně se kladou vysoké nároky a důraz na vzhled. To, jak člověk vypadá, je určitě důležité, ale není to to nejdůležitější. Důležité je, jaký je člověk uvnitř.

V kurzu jsou nyní také plastické operace. Jaký názor máš na ně?

Já sama mám plastiku nosu. Bylo to docela problematické, musela jsem si ho nechat upravovat několikrát, protože můj organismus reagoval bohužel po svém. Všude se o plastikách píše, ale málokdy se uvádějí jejich rizika.

Svěříš se nám na závěr se svými plány do budoucna?

Do budoucna bych ráda zpívala a hrála a dál se uvidí. Moc neplánuju, ono se to ani nedá. Člověk míní a život mění.

Absolonová překonala rodinnou krizi, problémy má ale dál

6. prosince 2008 v 16:32 | Lucík
Její otec se odstěhoval, doma zavládl klid.

Proto ochotně pózovala fotografům při odebírání míry na kostýmy do nového muzikálu Mona Lisa, který startuje 4. března příštího roku v Divadle Broadway. Monika se zároveň nezapomněla pochlubit, že vše na svém těle má vlastní. Jedinou plastikou, kterou před několika lety podstoupila, byla úprava nosu. Ta se ale zcela nevydařila a Monika musela "pod kudlu" podruhé. Od té doby zpěvačka na plastické chirurgy zanevřela a hned tak se jim do spárů nevydá.

Absolonová ještě nedávno nosila účes zastřižený do slušivého a velmi módního mikáda. Teď překvapila svými dlouhými hustými vlasy. A tak se hned objevily další spekulace, že jsou jistě nastavené. Ti, kdož si to myslí, mají ale smůlu.
"Jsou moje vlastní, prostě mi dorostly. Já módním trendům nepodléhám, nosím to, co chci. Nemusím mít na hlavě mikádo, když se to nosí a má ho skoro každý," říká Monika Absolonová. Ba neváhala si zvednout vlasy do pomyslného drdolu na důkaz, že jsou opravdu její.